Wünscheho mapa Saskočeského Švýcarska z roku 1906, složená

Reprint mapy z roku 1906, 1. vydání, listopad 2017. Vydal Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec

Text: Karel Stein, Cornelius Zippe
Dobové pohlednice: archiv Petra Kurtina
Redakce: Pavel Vonička

Forma - skládaná. K dispozici také nesložená.
Velikost 79x51 cm.

Popis Jizersko-ještědský horský spolek, zdroj http://www.horskyspolek.cz/:
„Mapa v měřítku 1 : 26 000, jež vyšla v Drážďanech v roce 1906 pod názvem Plan durch die Sächsisch-Böhmische Schweiz von Schandau nach Osten und Südosten, zobrazuje svou polovinou romantickou krajinu Českého Švýcarska. Proto tento reprint jistě potěší také českou laickou i odbornou veřejnost. Originálů mapy, vyhotovené metodou litografie, se do dnešní doby dochovalo jen velmi málo. Skály jsou na mapě znázorněny tzv. areálovou metodou, kdy plochy skalních útvarů vyplňuje hnědý rastr a terén je vnímán plasticky. Bylo tak možno zachytit základní kostru krajiny s roklemi, oddělujícími jednotlivé skalní masivy. Autor mapy Ernst Wünsche byl s krajinou po obou stranách hranice dobře obeznámen – působil jako lesník ve Schmilce, malé osadě ležící při Labi jen dva kilometry na sever od Hřenska. V oblasti Saského Švýcarska působil tehdy Horský spolek (Gebirgsverein für die Sächsische Schweiz), který měl v jednotlivých obcích své sekce. Ernst Wünsche se stal druhým předsedou sekce ve Schmilce. V seznamech jejích členů se uvádí jako „pečovatel o ptactvo“ (Pfleger der Vogelwelt). Za tímto starodávným označením se skrývá ornitolog, o čemž svědčí řada jeho článků v dobovém tisku. Nadšení pro krajinu Saskočeského Švýcarska vysvítá také z jeho pečlivě vyhotovené mapy, zachycující velké množství pomístních jmen zejména ve spletitém terénu pískovcových roklí a skal. Méně členité krajině jižně a jihozápadně od říčky Kamenice je věnována jen okrajová pozornost. Podkladem pro zobrazení skalnatých revírů byly Ernstu Wünschovi zřejmě lesnické mapy. Proto jsou zde pečlivě zachyceny všechny lesní loučky, průseky s číslovanými mezníky a mezníky s ležatými křížky (Lachtern), z nichž některé můžeme v terénu dosud najít. Zato doutnající milíře, zakreslené černými tečkami, bychom dnes v lesích marně hledali. Kroužkem jsou označeny vyhlídky a místa s ozvěnou. Kuriozitou je zákres domečku při Cizinecké cestě (Fremdenweg) severozápadně od Pravčické brány, kde měl své stanoviště flašinetář (Leiermann). V době zhotovení mapy vedla z Děčína do Hřenska jen stezka pro pěší, vyznačená tečkovaně, a pokračování silnice od státní hranice do Saska bylo teprve projektováno. Stylizované mlýnské kolo při Labi u ústí Suché Kamenice značí mlýn Dürrkamnitzmühle. Ten však v době vydání mapy již neexistoval, neboť roku 1882 vyhořel. I přes drobné nedostatky je mapa Saskočeského Švýcarska cenným kartografickým dokladem, poskytujícím určitý obraz o vzhledu a využití krajiny před více než sto lety.“
Text o mapě a jejím tvůrci, z něhož je část uvedena výše, se nachází na zadní straně mapy a napsali jej Karel Stein a Cornelius Zippe. Doplněn je reprodukcemi dobových pohlednic ze sbírky Petra Kurtina.